Oba tak nějak věříme na osud a že všechno co se stalo a stane, se prostě má stát. Věříme, že jsme se dali dohromady, protože to tak mělo být a všechno čím jsme si prošli nás posunulo mnohem dál.

Už od začátku jsme oba věděli, že začíná něco mnohem silnějšího než jsme si mohli vůbec přát. Jednoho dne, ještě úplně na začátku jsme si řekli, že budeme sví parťáci na cestování a že do všeho půjdeme společně. Ze silného pouta se stávalo pouto ještě silnější a pomalu jsme zjišťovali, co vlastně od života chceme.

Na začátku jsme si položili asi tu samou otázku jako všichni. Co dál? Takže asi na vysokou, že jo! Člověk pomalu ani neví, co si dát ráno k snídani a teď si má vybrat školu, která určí směr jeho života. Mně stačil jeden semestr na to, abych zjistila, že nechci studovat něco, co mě vlastně ani nebaví, jen abych měla titul. Každopádně ke studiu se chci vrátit až ve chvíli, kdy to pro mě bude mít opravdu smysl a budu vědět, že jdu tím správným směrem. Maty to měl trochu jinak. Na vejšku šel s přesvědčením, že studium záchranáře bude to pravý. Po nějakém čase si ale položil otázku, jestli je to opravdu to, co by chtěl dělat po zbytek života a začal váhat. V hlavě se mu zrodil jiný sen a jak už to tak bývá, i když si to vážně přál, nedokázal se už plně soustředit na dokončení školy.

Věříme v myšlenku, že život se má prožít a ne přežít a nastavený systém studování - práce - děti - a zase práce se nám prostě nelíbí. Naším snem, koníčkem a touhou je cestování, a proto chceme ukázat nebo poradit lidem s podobným snem, jak se dá cestovat, i když nevyděláváš miliony, a že jediný, kdo ti stojí v cestě, jsi ty sám. Kam nás tahle životní cesta zavede? To ještě nevíme, ale přesně o tom je to dobrodružství a my se vás pokusíme vzít na tu jízdu s sebou. Takže read on and enjoy!